Tiersenův životopis
Yann Tiersen
Yann Tiersen se narodil 23. června 1970 v Brestu, ovšem vyrostl v nedalekém kulturním centru v Rennes, kde také studoval na místní konzervatoři hru na violu a klavír do svých šestnácti. Později na konzervatoři působil také jako dirigent. Město Rennes bylo v raných osmdesátých letech kolébkou rocku a postpunkových skupin. To ovlivnilo i Yanna, který radikálně změnil svůj hudební směr, do té doby zaměřený především na klasiku. Působil v několika místních rockových skupinách, kde sbíral další drahocenné zkušenosti. Jako teenager měl nejvíce v oblibě skupiny The Stooges a Joy Divison - Energie nahrávek a jejich spontánní přístup byly pro něho klíčové, obdivoval jejich schopnost hrát jen tak pro potěšení,bez zbytečného starání se o techniku a provedení. Ovšem netrvalo dlouho a Yann začal komponovat hudbu pro krátkometrážní filmy a později i pro divadelní hry. V jeho prvních skladbách se mísily klasické vlivy (folk, valčík či šanson) s bohatou paletou různých nástrojů (viola, akordeon, banjo, mandolína, xylofon, piano) a směřovaly tak k originálnímu osobitému rukopisu.
V roce 1995 Tiersen vydává své debutové album La Valse des Monstres. Tento první opus obsahuje skladby, napsané pro divadlo a film, vycházející z lidových motivů a tanců. Smutné je, že toto album bylo francouzskou veřejností i kritikou odmítnuto.
Tiersen se však nevzdává a hned následující rok vydává další desku s názvem Rue des Cascades, obsahující notnou dávku melancholie a patřící spíše mezi záležitosti lyrické. Když v prosinci roku 95 probíhal v Rennes festival Transmusicales, jedním z hostujících byl právě Yann a můžeme tvrdit, že toto vystoupení se stalo klíčovým zlomem v Tiersenově kariéře. Jeho vystoupení na jevišti připomíná performance, sám hraje na všechny nástroje, mezi kterými dokonce nechybí dětský klavír, či hrací skříňka. Při přesouvání mezi různými nástroji jej publikum vždy odměnilo nadšeným potleskem.. Po zmiňovaném úspěchu přišlo pozvání na festival do Avignonu v červenci v roce 1996, kde se opět setkal s mimořádným obdivem u svých nových posluchačů. Podle očitých svědků se při jeho sólovém kusu na violu nekteří z publika neubránili dojetí a svými kapesníčky si stírali slzy z tváře.
Po dvou letech živého vystupování se vrací zpět k psaní hudby na svém třetím albu Le Phare.Toto album se stalo po svém vydání v roce 1998 velkým hitem a Yann se záhy zařadil mezi hvězdy francouzského nebe populární hudby, a to i přesto, že převážná většina jeho vydané tvorby obsahuje kompozice instrumentální - nezpívané.
Ve filmovém světě se v té době objevilo hned několik režisérů, kteří projevili velký zájem o spolupráci s novým objevem francouzského hudebního trhu – výsledek můžeme posoudit při sledování filmů Alice et Martin nebo Vysněný život andělů. Právě píseň Rue des Cascades se stala klíčovou pro druhý zmiňovaný film, který vyhrál hlavní cenu na festivalu v Cannes.Tiersen i nadále pokračoval i ve svém živém vystupování, které zahájil v kavárně Danse Café v Paříži a dále směřoval již tradičně na festival do Rennes. Zorganizoval koncert, na který pozval celou řadu hudebních hvězd. Atmosféra tohoto výjimečného koncertu byla zachycena na živém albu s názvem Black Session.
Po úspěchu Le Phare muselo zákonitě přijít v pořadí již čtvrté album Tout est calme, které mírně odbočilo z klasické tvorby valčíků a svižných melodií doprovázených především spinetem a harmonikou do strunných nástrojů alternativního rocku. Tiersen začal koncertovat ve východní Asii, navštívil Singapur či Japonsko. Když se vrátil do Francie, pokračoval ve své práci multi-instrumentalisty a vydal další Cd (L'Absente), po jehož poslechu už kritici nezaváhali a skladby i Tiersena doslova zavalili chválou. Jakpak by ne, jedná se o skutečně mistrovské dílo,
Fenomén Amélie z Montmartru
Když režisér Jean-Pierre Jeunet zaslechl Tiersenovy skladby, okamžitě si nechal přinést všechna dřívější alba a požádal Yanna, aby zkomponoval hudbu pro připravovaný film Amélie z Montmartru. Výjimečný film potřebuje výjimečnou hudbu a výjimečná hudba potřebuje výjimečného skladatele. Tím Tiersen bezesporu je. V té době měl ovšem zrovna dost práce s albem (L'Absente). Ovšem stačilo složit pouze hlavní motiv a k tomu dalších čtyři skladby, jelikož ty zbývající si režisér vybral z předcházejících alb. Motiv Amélie je neobvykle charismatický, účinný a utkví vám hluboko v paměti. Tiersen zde střídá dva hlavní nástroje a to oblíbený akordeon, což je pro vystižení atmosféry Montmartru pochopitelné a klavír, který v podání tohoto mistra okouzlí každého. Doprovod je podbarvený xylofony či foukací harmonikou, dočkáme se i smyčců, které při orchestrální podobě motivu Amélie mají nezaměnitelný harmonický zvuk. Hudba je velmi přitažlivá a magická. Svou hravostí vás rozveselí, vážností dojme. Film se stal hitem roku 2001 a stejným hitem se stal i soundtrack, který se několik týdnů držel na prvním místě v prodaných nosičích ve Francii. Fanoušci si jej nakonec koupili více jak 200 000 kusů. Tiersen získal dvě Zlaté desky a navíc obrovskou masu nových příznivců,ohromených novým a netradičním hudebním stylem. Díky mimořádnému úspěchu tohoto filmu vyšplhala strmě nahoru také popularita předešlých desek - např. posledního alba(L'Absente) se prodalo kolem sta tisíc kopií.
Tím však jeho práce pro film samozřejmě neskončila. Německý režisér Wolfgang Becker ho přizval ke spolupráci na snímku Good bye, Lenin!, líčící komediální drama osudů lidí žijících ve východním Německu v přelomovém roce 1989. Zde opět uslyšíme kouzelný klavír, harmoniku vystřídaly dřevěné dechové nástroje (klarinet, tuba). Tím ale hudba na své zajímavosti rozhodně neutrpěla, ba naopak.. Velmi zajímavá je i Yannova práce se zvuky okolního světa, které vždy trefně zapadnou do skladby, jsou originální a netypické - např. vrzání dřeva, troubící parník, přesouvání židlí v hale, stříhání nůžkami či rytmus psacího stroje .
Tento všestranný hudebník má ještě mnohé před sebou, proto by nám neměli unikat jeho nové projekty. Yannovy skladby obsahující lyriku, romantiku, ale také dravost, veselí a smutek a nepochybně stojí za naši pozornost. Jsou někdy snad až příliš líbivé, ale také plné harmonie a pohodové atmosféry, tak charakteristické pro Pařížskou čtvrť Montmartr, v jejichž uličkách můžeme při troše štěstí Yanna Tiersena potkat, jelikož Paříž je stále jeho domovem.
