for everything you want to hear

  V neděli 24. srpna 2008 ve 14 hodin se v olomoucké Olympii uskutečnil v rámci Festivalu úsměvů koncert některých finalistů soutěže X-factor. Mohli jste vidět Jirku Zonygu, Martinu Pártlovou, All X a zaskočil dokonce i Leoš Mareš..

  Na místo jsme dorazili o půl druhé. Vcelku početný dav nás ujistil, že jdeme na poslední chvíli, jestliže chceme i něco vidět. Koncert se konal venku, hned vedle hlavního vchodu do Olmypie, a v provizorních stanech vedle provizorního podia jsme už teď  mohli vidět producírování členů All X. Počasí nám přálo - i když to chvíli vypadalo na déšť, nakonec se nad námi obloha slitovala a dalo se to přežít v tričku :D

  Asi za deset dvě už dorazil i Jirka s Martinou v dobré náladě a na podium se přihrnul Leoš, který tradičně hodil do placu spoustu pitominek a vtípků, až se člověk musí smát (akorát mimo podium se netvářil moc nadšeně a fanoušky odbýval vrtěním hlavy...).

  Koncert začal kupodivu úplně přesně a s úderem druhé hodiny nakráčel před fanoušky Jiří Zonyga a jeho akustická kytara. Ještě poslední doladění áčka a už jsme mohli slyšet krásnou melodii Slunečního hrobu (soundtrack z Pelíšků). Jirka zpíval naprosto čistě, pohodově, s jistotou. Předvedl očekávatelné songy, od několika písniček skupiny Lucie přes Metallicu až po Redlovy Husličky. Vesměs ale zpíval své soutěžní skladby a doprovázela ho buď elektronická bedýnka nebo akustická kytara.  

  Po podařeném (asi hodinovém) Jirkově vystoupení se mikrofonu chopil opět Leoš a poté, co vyzval zpěváka k velké podpisové akci, začal vyhlašovat všechny vítěze Olympia In-line soutěže.

  My jsme ovšem neztratili ani minutu (na všechny se prý nedostane!), nelítostně jsme opustili svá výhodná místa a pádili jsme ukořistit podepsané fotky (to víte, nikdy jsem žádné celebritě nebyla blíž než 100 kilometrů). Jenže podobný nápad mělo víc lidí - před podpisovým stanem se jich už stačila vytvořit pořádná kopa. Pořád jsme ale byli relativně vepředu a s fotkou to vypadalo nadějně. Chlápek stojící vedle byl asi jiného názoru - ze všech sil se dral dopředu a v odpočinkových pauzách častoval šéfa ochranky nelichotivými výrazy nebo si notoval se svým kamarádem, jak je všechno nanic. Bodyguard ho ale ani neslyšel, protože zrovna sršel blesky na mladou paní, která se snažila projet kolem s nákupním vozíkem, a když projevila náznak odporu, nazval ji ''blbou krávou''. Festival úsměvů jako vyšitý.

  Pomalu jsme se sunuli dopředu a při tom jsme poslouchali, jak Leoš oceňuje nejlepší bruslaře. Nevěřícně jsem kroutila hlavou, když 3-letý špunt vyhrál asi osm poukázek do různých obchodů Olympia v celkové hodnotě 5000Kč, přičemž mu stačilo porazit jediného dalšího špunta v kategorii 3 - 5 let! Jeho mamka si asi solidně doplní šatník.

  Konečně jsme se ocitli u stolu. Jirka i Martina, každý slušnou hromadu fotek u pravé ruky, škrábali podpisy i věnování, jen se jim od ruk kouřilo. Tak jsem si nakonec vítězně odnesla dvě fotky s věnováním Pro Lucy:-))

  Sotva jsme se proklestili davem a zaujali ne moc výhodnou pozici kilometr před podiem, rozjeli to All X. Zpívali svoje soutěžní písničky a postupně odhazovali jednotlivé vrstvy oděvu s výmluvou na horko. Chtěla jsem se pokusit o nějaké to památeční foto, ale zachytit jejich tanečky nerozmazaně byl pro mě nadlidský úkol. Na svoje hopsání využívali každý centimetr podia a lidi je žrali. Když se k nim navíc přitočil Leoš Mareš s jakýmsi pánem a zaimprovizovali song Ztratilo se dítě, davy šílely.

  Jakmile All X dozpívali a sklidili patřičný aplaus (možná i větší než Jirka), na řadu přišla zástupkyně hezčího pohlaví, Martina Pártlová. Davy značně prořídly, ale Martina to nesla statečně a snažila se. Její sametový hlas se pěkně nesl, ale bohužel nezpívala zrovna nápadité písničky.. Takový ten horší střední proud. Nakonec to však zachránila pěkným duetem s Jirkou Zonygou a tím si u mě šplhla:)

  A jsme na konci. Leoš naposledy vyhopkal před diváky, aby upozornil na koncert finalistů v září (kde si každý pozve hudebního hosta), poděkoval  Olympii a sponzorům a definitivně se rozloučil.

  Všichni se tedy spokojeně rozešli, někteří vzít útokem letní slevy mnoha obchůdků, jiní nacpat se do autobusu.

  A my? Dávali jsme pozor na fotky, aby se jim neohnul rožek, a protože jsme měli ještě chvilku času, zakotvili jsme na lavečce před Escandelle, kde jsme také potkali Jiřího Zonygu, jak si to šine i s kytarou ve směru Hypernova. Co naplat, i taková star musí něco večeřet..

  Ale jestli to mám nějak seriózně zhodnotit na závěr, napadne mě jediná věc: Zadarmo dobrý!