Když se řekne reggae
Na přelomu 60. - 70. let se na Jamajce zrodil nový hudební styl - reggae. Vychází ze ska, které se mísilo s americkými vlivy a naopak z reggae zase vychází mnohé další hudení žánry (např. dub nebo dancehall). Hlavním rozdílem je, že reggae je o dost pomalejší než ska; obvykle se hraje v celém taktu (4 doby..), hudbu tvoří bubny, basová kytara, kytara udržující rytmus, doprovodná kytara a spousta dalších nástrojů včetně třeba kravských zvonečků nebo šejkrů. Příznačný pro reggae je také jeho typický zpěv a houpavý rytmus.
Texty písní se většinou zaměřují na politiku nebo náboženství a samo reggae je ovlivněno rastafariánstvím (= náboženství, jehož ideologií je láska a mír, rasta například nesmí pít alkohol či jíst maso, kouří trávu, a jeho hlavu zdobí nestříhané dredy)
Mám dojem, že i kdybych sem napsala kvanta podrobných informací, stejně nikdy nedocílím podobného účinku jako znějící hudba sama. Nedokážu slovy vyjádřit pohodovou atmosféru, která z reggae čiší, jeho relaxační účinky, schopnost perfektní zvukové kulisy a vůbec odplavení veškerého stresu z mysli. Člověku se prostě chce smát a pohupovat do rytmu, ať je kdekoliv.
Proto vám, kteří jste se to s tímhle u nás ne příliš rozšířeným hudebním stylem rozhodli zkusit, doporučuji poslech největší legendy reggae, která kdy chodila po téhle planetě - Jamajčana Boba Marleyho. (viz příští příspěvek)
